Oblíbené knižní série 2016

(Neobsahuje spoilery)

Každý knihomol už určitě četl nějaké ty knižní série a pravděpodobně si i nějaké oblíbil. Já jich četla spoustu a troufám si říct, že víc jak polovinu, co jsem za svůj život přečetla, jsem si buď velmi oblíbila, nebo doslova zamilovala. Některé jsem četla už před pár lety, jiné nedávno, ale každá si mě získala něčím originálním a skoro pokaždé jsem se cítila trochu beznadějně, a někdy i zoufale, když jsem dočítala poslední stránku závěrečného dílu a uvědomila si, že buď už nemám další díl na pokračování, a nebo už je zkrátka série u konce a další díly nebudou.

Znáte ten pocit? Ale samozřejmě mě ty příběhy naplní i mnoho dobrými pocity, ne jen zoufalstvím. :)

Jakmile se dostanu na konec série, autor si pro nás pokaždé připraví něco jiného. A ne vždy jsou to šťastné konce, že??

Někdy se nad závěrem rozplívám a nemůžu o tom přestat přemýšlet a vedu o tom sálodlouhé diskuse sama se sebou, jak mohl příběh dopadnout jinak, nebo co by se stalo, kdyby někdy hlavní postavy přemýšlely a nechovaly se jako (s prominutím) idioti - narážím na Hardina z After ♥.

Ale jak jsem prve řekla, kolikrát na konci někdo umře, nebo se nějaký pár rozejde, a to já pak řvu jak želva. Jsem smutná a mám blbou náladu, jak dlouho to trvá, záleží na tom jak moc mě kniha dostane. Dále mám chuť křičet: Děláte si sakra ze mě srandu? Takovej konec? To jste tak necitelní k  nám čtenářům? Chci brečet znova a někdy vážně nahlas křičím. Přesto si uvědomuji, že to byl dokonalý, nebo alespoň super příběh. Jsou ale ještě jiné.

A to ty, které když přečtete, jste vyrovnaní a klidní. Nemáte potřebu křičet, brečet, ale ani jásat radostí, jako knihomol, co právě dostal poukázku do knihkupectví. Jsou to zkrátka knížky u kterých jste s koncem spokojení a nepotřebujete k tomu nic dodat. Jen si pro sebe uspokojeně přikývnete a řeknete: Jo, tak to mělo skončit a bylo to sakra dobrý. Nic víc nepotřebujete. Jste rádi, že jste si tuhle knižní sérii přečetli, ale nezanechá to nakonec ve vás nic hlubšího.

Přiznám se, že jsem třeba ještě nečetla Harryho Pottera, Nástroje smrti, nebo jiné známé série. Ale to jen proto, že ještě nepřišel jejich čas.

Ze sérií,  které jsem si opravdu zamilovala, bych vám mohla určitě doporučit:

1. Šepotání - A. G. Howard

Když jsem přečetla první knihu, každý den jsem pak sledovala internetové stránky, kdy vyjde další a pak další díl. Myslím, že to se mi ještě nestalo a tím to jen dokazuje to, že je to moje asi úplně nejoblíbenější série všech dob (prozatím :). Taky už jen těmi obálkami a názvy knih (Šepotání, Divotání, Zrcadlení) musí být jasné, že jde o něco neobvyklého a vyjímečného. Knížky jsou směsicí romantiky a fantasy. Příběh vás vtáhne do Alenčiny Říše Divů společně s hlavní hrdinkou Alyssou, jejím přítelem Zachem a kamarádem z dětství Morfeem ♥. Dodávám, že konec dopadl tak jak měl ♥ Samozřejmě knihy nepadnou každému - zatímco já jsem o prvním dílu básnila, kamarádka se třebo do knihy prostě nemohla začíst, i to se stává. (Tímto zdravím Péťu :)

2. Pátou vlnu - Rick Yancey

Série, která je poměrně nová. Vyšel i film, který je taky dokonalý ♥. Má tři díly (Pátá vlna, Nekonečné moře, Poslední hvězda). Shrnu to asi takhle: První díl dokonalý, druhý takový průměr, jak už to většinou u druhých dílů bývá, ale přesto to mělo něco navíc, a třetí díl BOMBA!

I jsem si zabrečela. Je to takový postapokalyptistický, sci-fi, román - dokonalá kombinace pro mě :) Je to napsáno opravdu brilantně a autor si dal záležet, protože je to neuvěřitelně realistické.

3. Školu Noci - P. C. Cast, Kristin Cast

Já jsem velikým milovníkem upírů, vlkodlaků a obecně všech nadpřirozených bytostí (teda až na draky) a tohle je má velká srdcovka ♥. Asi vám teda už došlo, že to bude o upírech a tak... Nenechte se odradit tím, že to má 12 dílů. Kdo si oblíbí první, bude rád, že je jich tolik. A tohle byl taky případ, kdy jsem šílela, že nemám další díly, kolikrát jsem ani nemohla usnout - nekecám!!! Jinak kdo to četl, mi určitě dá za pravdu, že Stark je nejlepší ♥

4. Selekci - Kiera Cass

Tuto sérii četl/a snad každý/á milovník/ice young adult romantických knížek. Troufnu si říct, že ji zná snad každý knihomol, no ne? Byl to dokonalý a neskutečně roztomilý příběh a už od prvního dílu jsem si moc oblíbila Maxona, co vy? Amerika mě sice kolikrát štvala tím, jak se chovala, ale jinak mi taky přirostla k srdci. Dá se to autorce odpustit tím,

že vyšla "pokračování" Selekce: Dcera a Šťastně až navěky, ne? :D

Mohla bych vám tady vyjmenovat sálodlouhý seznam knižních sérii, které jsem si oblíbila, ale trvalo by to věky. Tyhle čtyři jsou asi moje nejoblíbenější. Proto už vám napíšu jen ty důležitější, abyste se třeba mohli inspirovat, do čeho se pustit.

Hunger Games - Suzanne Collins (Zná asi každý, ne?)

Údolí stínů - C. C. Hunter (To jsou ty moje oblíbené nadpřirozené bytosti.)

Slza - Lauren Kate (1.díl je božský, četla jsem ho několikrát)

Drahokamy - Kerstin Gier (Neskutečně roztomilý příběh o cestování do minulosti.)

Šíleně divocí andílci - Thomas Brezina (Taky dokonalost.)

Mezi nebem a zemí - Stacey Kade (Velmi originální příběh, myslím.)

After - Anna Todd (Takové Fifty Shades of Grey v podání young adult, ale krásný příběh)

Labyrint - James Dashner (Zatím rozečtené, zatím velmi dobré. Stejně jako filmy.)

Některé série ještě nejsou úplné a zbylé díly jsou na cestě, ale kolikrát vyjde třeba jenom první díl. A když si zrovna tu knížku oblíbím a zjistím, že další díly u nás nevyjdou, mám chuť vraždit. Proč ty knihy vůbec vydáváte, když už potom nehodláte vydat ty zbylé díly? - Jasně - vím, že tu jde o zisk peněz a knižní trh, bohužel čtenářům to kolikrát trhá srdce :(

Ale když tuto nepříjemnou věc vynecháme, můžeme být jen rádi, že knižní série vůbec existují, že?

Lucy

Problémy knihomolů

Knihomolové to v životě rozhodně nemají jednoduché, a kdo si myslel, že jo, tak se sakra spletl. Já se přiznám, že dřív jsem se styděla za to, že čtu a spoustu lidí na základce si mě kvůli tomu dobíralo, že jsem šprtka. Proto jsem se nikde nikomu nechlubila, že mám knihy ráda a radši jsem mlčela. Ale dnes už vím, že lidi co mi nadávali, byli hloupí a já se za to, že čtu rozhodně stydět nemusím. 

Skoro každý den se objeví nějaký problém, který prostě nemůžu dostat z hlavy. Logicky se ty starosti týkají knih. Já osobně jich mám spoustu. Asi ten nejzásadnější problém je, že nás lidi, co buď knihy nemají rádi, nebo sice čtou, ale ne moc, NECHÁPOU. 

Knihovny jsou super, ale...

Můžeme být opravdu jen a jen rádi, že budovy jako knihovny vůbec existují. Nic za půjčení knih neplatíte (když pomineme ročních 50 Kč a nebo pokutu za pozdní vrácení) a v případě, že se vám kniha vůbec nelíbila, nemusíte litovat toho, že jste za knihu utratili tolik peněz. Ale spoustu knihomolů se prostě cítí líp, když knihu, která se jim líbila a sice už ji četli, mají doma a tak si ji koupí, nestresují se s tím, kdy ji mají vrátit a už jen ten pocit, že ta kniha je jejich a mohou jí číst znova a znova kdykoliv se jim zachce, mluví za vše. Což spoustu lidí nechápe a vás to pak trápí, protože vám druzí nerozumí. (To mi připomíná, že takováhle dramata prožívám i já doma: Koukám na ty knihy na internetu a málem brečím zoufalstvím, protože to byla ta nejdokonalejší série, kterou jsem četla, a já je nemám doma. Proto se zeptám: "Mohla bych si objednat tyhle knížky, ony jsou dokonalý a já bych si je ráda přečetla?" "Tyhle? Nečetla jsi je náhodou už?" "Jenom prvních několik dílů, ale z knihovny, já bych je chtěla mít doma všechny." "Ne, nebudeme zbytečně utrácet!" A vy jim to prostě nedokážete vysvětlit, že je zkrátka potřebujete mít doma, protože oni to nechápou.)

Spoilery jsou noční můra!

Určitě to znáte, žádný knihomol nedokáže vystát lidi, kteří už četli knihy, na které se vy teprve chystáte, a bez obalu vám prostě začnou vyprávět o tom jak ta kniha byla úžasná, protože tamten udělal tohle a co se jim nelíbilo, protože ta postava udělala tohle a tohle. Grrrrr!!! Copak to ten člověk nepochopí? Tím, že nám vyzradí co se tam dělo, nám kolikrát úplně seberou chuť si tu knížku přečíst, což nás samozřejmě mrzí. Neříkám, že spoilery úpně nesnáším, někdy se i docela hodí, když někdo napíše recenzi, (samozřejmě když uvede, že obsahuje spoilery) kde uvede nějaké informace o tom, co se tam dělo, co jaký hlavní hrdina udělal, a když jste tu danou knihu taky četli, je fajn se dozvědět, jaký názor na ty činy mají ostatní.

Poničená vazba

Spoustu lidí, má problém s tím, že jakmile svojí knížku jen nepatrně poškodí, můžou si kvůli tomu utrhnout hlavu, protože je ta kniha teď vlastně zničená a můžou si za to sami! Já osobně tenhle názor nezastávám, jelikož je přece úplně normální, že tím, jak knihu sebou všude taháte se zkrátka někde odře a kolikrát se mi i líbí, když už je knížka taková napůl rozpadlá. Je na ní totiž vidět, jak je oblíbená, protože jí majitel tolikrát četl (pokud jí teda nezničil schválně, ale to by normální lidi neudělali, jen ty, co to v hlavě nemají v pořádku). Osobně mi ani nevadí lidi, co si do knih zapisují vlastní zápisky, protože já to dělám občas taky. Přiznám se ale, že můžu začít vraždit, když někomu půjčím svojí vlastní knížku a on mi jí nějakým způsobem hodně poškodí. Kvůli tomuhle strachu já strašně nerada půjčuju knížky lidem, jen těm, o kterých vím, že se ke knížkám chovají hezky.

Knihy pořád přibývají, ale času na čtení moc není

Já jsem člověk, co strašně rád nakupuje knížky. Ale ty stále přibývají a času na čtení je poslední roky čím dál tím míň, takže já mám pak pocit, že čtu pomalu a že do konce života nestihnu přečíst všechny knihy, které bych chtěla. A nebo je také problém v tom, že jakmile máte knih moc, nevíte kde začít a když nemáte na žádnou z nich náladu, začnete si stěžovat, že nemáte co číst, což taky normální člověk nepochopí, když vidí, kolik knih vám na policích trůní.

Málo peněz

Tak tohle zná asi každý ne? Většina dětí v mém věku si stěžuje na to, že nemají co na sebe a potřebují vyšší kapesné, nebo že mají starý mobil a chtějí nový. Můj problém je v tom, že věčně nemám peníze na nové knížky, a to pak pohled na ty nové, co právě vyšly, mě mučí, protože si je nemůžu koupit.

Než dorazí balíček, uplyne snad věčnost...

Znáte ten pocit, když si objednáte nějaké knížky a teď uběhne jen den od objednávky a vy už jste nervózní, že se balík někde zasekl? A pak když po týdnu dorazí, připadá vám to jako sto let? Já teda jo!

Herec ve filmové adaptaci neodpovídá vašim představám (asi spíše problém holek)

Tak za tohle bych ty režiséry, co ty herce vybrali, kolikrát vážně zabila. Jasně že na lidskou představivost film většinou nemá, ale když si představíte nějakého knižního hrdinu podle popisku, který autor v knize uvedl, a pak vidíte film s ošklivými herci v hlavní roli, film si neužijete tolik, než kdyby tam byl nějaký sexy hezký kluk, no ne? Můžu vám dát i konkrétní příklad: Evan Walker z Páté vlny - v knize jsem ho měla za dokonalého a hodně hezkého kluka, ale jakmile jsem ho viděla ve filmu... řekla jsem si: To jako vážně?? Alespoň že Ben Parish byl k sežrání :D

Máme strach o zdraví našeho oblíbeného autora

No vážně, představte si situaci, kdybyste dočetli nějaký díl série, konec skončil otevřeně a zatím by nebyly vydané další díly a najedenou byste si někde přečetli, že ten autor náhle zemřel a tím pádem by už pokračování nebylo a vy byste se nikdy nedozvěděli, jak to skončilo. Ehm, samozřejmě bychom truchlili za ztrátu člověka, ale co mi chudáci, co se věčně budeme trápit tím, že se nedozvíme konec? Radši na to nebudu ani myslet...

Stále máte pocit, že jste přečetli málo knih....

Myslím, že tohle je běžný problém, co?

Názorná ukázka jak se mezi sebou baví knihomolové o přečtených knihách:

"Kolik si za tenhle rok přečetla knih?" - "Já? No, myslím, že asi sedmdesát, rozhodně méně než minule." "Vážně? A sakra, já jenom padesát - no to je teda ostuda."

A co by na to řekl normální člověk?: "Vy jste blááázni, tohle není ani možný a ani normální."

Přečtete skvělou knihu, ale není nikdo, kdo by si o tom s vámi popovídal

Ano, tak to vážně štve a stává se mi to pořád a věřte mi, že ty věčné debaty, které o tom vedu sama se sebou, protože nikdo jiný není, mě jednou určitě přivedou do blázince.

"Nemáš těch knih nějak moc?"

Lidi co nejste knihomolové, teď poslouchejte! Tuhle otázku nikdy nám milovníkům knížek nepokládejte, protože nás to dohání k šílenství. Je to jako byste se zeptali těhotné ženy, jestli nemá nějak moc velké břicho.

A odpověď na tuhle otázku zní ne, nemáme těch knih moc a pokud budeme chtít, můžeme jich mít ještě víc.

Hrozné obálky skvělých knížek

Já mám strašný zlozvyk si vybírat knihy podle obalů, takže když je nějaká knížka vážně dobrá, ale má ošklivou obálku, já jí jen přejedu pohledem a víc se o ní nezajímám, protože se mi zkrátka vzhledem nelíbí. Samozřejmě vím, že je to veliká chyba a dělat bych to neměla, protože jednou na to určitě doplatím, ale já si zkrátka nemůžu pomoct. Vážně ale někdy hodně záleží na přebalu knihy. Sama to mohu dosvědčit, protože když je kniha hezká z venky, dobře se čte uvnitř, ale když je to romantická knížka o nějakém páru a na obálce je ošklivej kluk, já si nemůžu pomoct a nedokážu si ho představit jinak.

Svatba s oblíbenou knižní postavou

Když na to pomyslím, že tohle se nikdy nemůže stát, chce se mi brečet, protože Boys in books are just better je prostě pravda. Je tolik knižních kluků, které jsem si zamilovala, že bych to na prstech obou mých rukou nespočítala a klidně bych je o tu ruku požádala sama.  :´(

Tak co, našli jste se v nějakých problémech? Taky vás štvou tak jako mě?

Hvar 2016

Každý člověk to má o prázdninách jiné. Záleží na tom, jak aktivní jste rodina, jaké možnosti máte a taky hlavně na tom, zda nejste líní.
Někdo jezdí k babičkám a dědečkům, jiní tráví čas s kamarády na táboře, ale spoustu lidí i zůstává doma, protože nemají potřebu nikam jezdit a takhle jim to vyhovuje. A to je v pořádku.
Teď si asi říkáte: "Proč proboha píše o tom, kdo co dělá o prázdninách, když je polovina září?" Ale já se tady nechci bavit o prázdninách, ale hlavně o tom cestování.

Já můžu být jen ráda, že mám rodiče, co chtějí objevovat nová místa a já se na tom můžu podílet s nimi. Když řeknu cestovat, myslím hlavně po Evropě. Já jsem nikdy nevytáhla paty mimo můj kontinent, i když bych kolikrát docela ráda. Vždy když někam jedeme, je to v létě většinou Chorvatsko, Itálie, někdy i Řecko, ale vždy u moře, a nebo pak na jaře vyrážíme do Alp. Celoročně mamka plánuje výlety po Česku a okolí hranic, kdykoliv nemáme školu a já mám tak spoustu možností poznat nová místa. Sice se kolikrát tvářím otráveně a jako bych tisíckrát radši byla jinde, ale ve skutečnosti jsem ráda, že se někam dostanu. To pak kdykoliv se mluví o nějakých místech, ať už to jsou hrady a zámky při dějepisu, nebo nějaké přírodní památky v zeměpisu, mám svým způsobem radost, že můžu říct: "Tady jsem byla". Což mou nejlepší kamarádku přivádí k šílenství a pokaždé mi odpoví: "Prosím tě, ty jsi byla všude!!" - Ne, nebyla, ale ráda bych.

Letos jsme trávili konec prázdnin na ostrově Hvar v Chorvatsku. Cesta tam byla ke konci hodně komplikovaná, protože jsme tři hodiny čekali na trajekt, který by nás na ostrov přepravil. Když jsme se na tu loď konečně dostali, po dvaceti kilometrech jízdy autem jsme se na další dvě hodiny sekli na malém parkovišti uprostřed ničeho, protože před námi byl obrovský požár, který zasahoval na silnici, takže jsme nemohli projet. Když ke všemu přidáte i nesnesitelné horko a nikde žádný stín, zdá se to jako že ta dovolená teda vážně začíná parádně. Ale jakmile jsme projeli městem Gdinja a po věčně prudkých zatáčkách a prašné cestě se dostali k apartmánu, rázem člověk zapomněl, že je v civilizaci. A myslím to v dobrém slova smyslu. Byl to tam konec světa. Klid, žádní hluční turisti a hlavně krásné a teplé moře. Strávili jsme tam čtrnáct dní. Během toho pobytu jsme samozřejmě navštívili hlavní město Hvar a i si udělali zastávku v Humacu, což je vesnice, která vypadá úplně stejně jako tenkrát ve 13. století, což bylo docela zajímavé. Pak poblíž jsme šli ještě do jeskyně.
Mně se na Hvaru celkově moc líbilo. Jak tím okolím, tak i ubytováním a i pláží, kde skoro nikdo nebyl, což se o Itálii říct fakt nedá. Byl tam božský klid.

A jako pokaždé jsme se i letos někde stavili po cestě zpět. Zajeli jsme do Bosny a Hercegoviny, abychom viděli město Mostar, kde se nachází Stari most, který vlastně odděluje chorvatsko-muslimskou část od srbské. Přiznám se, že když jsme ten most přecházeli na druhou stranu k těm muslimům, měla jsem upřímně docela strach, ale zřejmě zbytečný. Nakonec mi jich bylo jen líto, protože v takovém vedru musely ty ženy být celé zahalené. Co mě ale na tom mostu překvapilo, bylo to, že tam byli kluci, kteří když jste jim zaplatili, oni z toho mostu skočili do řeky pod námi. Bylo to působivé vidět někoho padat z takové výšky a měli můj o to větší respekt, když jsme se dostali dolů k té řece a zjistili jsme jak příšerně je ledová.

Abychom se cestou ještě zchladili a před dlouhou cestou umyli, naše poslední zastávka směřovala na vodopády Kravica, též v Bosně a Hercegovině, kde jsme se tedy i vykoupali. Tím, že jsme byli zhýčkaní teplou vodou z moře, nám tahle připadala neskutečně ledová. Dokonce jsme tam ty kameny přímo pod vodopády s taťkou prolezli a já se mohla zbláznit, když jsem tam u kamene pod hladinou zahlédla hada. Ale vtipné na tom našem putování pod vodopády bylo to, že na nás celou dobu křičeli plavčíci, kteří to tam hlídali, ale my jsme je neslyšeli.

Byla jsem na spoustě různých a okouzlujících míst, a že to bylo jen v Evropě, vůbec nevadí, protože tady je taky spousta krásných míst.
Ale na to kolik mi je let, už jsem toho zažila dost. Zemětřesení na Gargánu - nikdy vám nepřeju tohle zažít. Tím jak se země začala hýbat, stoupla voda a my jsme v apartmánu chodili po kotníky ve vodě. Viděla jsem vybuchovat sopku. Byla jsem tak šikovná, že jsem si i zařízla střep do nohy v aquaparku v Řecku. Udělala si otřes mozku na táboře, nebo mě málem unesl vítr i se stanem při stanování na Lipně. Je ale i spousta dobrých vzpomínek. Vidět plavat delfíny podél lodi, vidět rejnoka v otevřeném moři, v safari pozorovat lvi a tygry bez mříží jen tak z pohodlí auta bez jakýchkoli zábran, nebo plavat ve vodě plné medúz.

A když si představím, kolik zážitků mě v životě ještě čeká, jsem kvůli tomu neskutečně natěšená, ale zároveň se i bojím, co všechno se ještě může stát. Já určitě nebudu typ člověka, co jen bude sedět doma, ale ten, který až bude moct, procestuje kus světa. Nemůžu se dočkat, až se do toho pustím.

Lucy

Knížní Tipy - Podzim 2016

Podzim u mě nepatří mezi nejoblíbenější období, protože už začíná být chladno, docela často prší a samozřejmě začíná škola. Ale má i své dobré stránky, jako že jsou dobré fotky s pozadím na Instagram. :) Když není hezky, zalezete si někde doma pod deku, uvaříte si horký čaj a začnete číst nějakou hezkou knihu. A nebo kolikrát už jen ta samotná atmosféra toho podzimu je úžasná, vemte si třeba Halloween. A myslím, že roli tu hraje i ta věc, že si můžete číst venku, ale přitom už není takové parno jako v létě.

A navzdory počasí a ročnímu období já čtu pořád a kdykoliv. Ale někdy není nad to se nechat ovlivnit podzimní atmosférou, vzít si knížku s podzimní obálkou, nebo si přečíst příběh, který nějak s podzimem souvisí. Věřte mi nebo ne, ale vážně to funguje a vy se cítíte víc sžití s tou knížkou, kterou čtete. Jsou samozřejmě lidé, kteří čtou Sněží Sněží v létě a vůbec to neřeší a ono je to vlastně úplně jedno, ale myslím, že není nad to, si trochu té podzimní atmosféry navodit a uvolnit se, když už nám ta škola začala, no ne?

A proto jsem si pro vás připravila pár knižních tipů na podzim. Možná třeba ty knihy nijak s podzimem nesouvisí, ale už jen třeba tou obálkou vám dají najevo, že teď je jejich čas a teď byste si je měli přečíst. :)

Jako první tu mám: Rozdělená srdce - Bettina Belitz

Tohle je opravdu a doslova moje srdcovka. Už jsem jí četla několikrát, ale popravdě řečeno na podzim se mi čte nejlíp. Knížka pojednává o dospívající Elisabeth, která se s rodiči přestěhovala na venkov a je samozřejmě na všechny naštvaná, protože ztratila všechny kamarády. Na venkově se nudí, není tam totiž moc příležitostí k zábavě. No ale pak potká Colina a všechno se změní a jak to asi bude dál, byste uhodli, prostě klasický romantický klišé, ale ono ne. Podle mě je to originální, poutavý a hlavně čtivý příběh. Já to zhltla během jednoho dne a myslím, že když řeknu, že je to docela bichle a má asi 500 stránek, tak to mluví za vše.

Terapie láskou - Matthew Quick

¨

 

Pravděpodobně hodně z vás už vidělo film, který je podle knížky natočený. V hodně věcech se film s knížkou rozchází a odlišností je tam až nad hlavu, ale jak film, tak knížka jsou povedené. Příběh je to originální a takový trochu neobvyklí svým tématem, ale o to víc se mi to líbilo a myslím, že by si to každý měl přečíst, je to hodně ze života. Ale osobně doporučuji nejprve si přečíst knihu, až potom kouknout na film. Já nevím proč, ale mě se tahle knížka prostě k podzimu hodí.

Červený vrch - Jamie McGuire

Jamie je moje opravdu oblíbená autorka, píše originálně, poutavě a prostě dobře. Červený vrch toho není vyjímkou. Pokud máte rádi zombieky a postapokaliptistické knížky tak tohle ve vašem seznamu přečtených knih rozhodně nesmí chybět. Je to tak realistický příběh, že jsem si myslela, že o život jde mě a ne hlavním postavám.

Zakletá - Orson Scott Card

 

Tuhle knížku sem sice ještě nečetla, ale tenhle podzim se na ní stoprocentně už konečně vrhnu. Je to nadčasový fantasy příběh o Šípkové růžence, překypující napětím a romantikou. Pro tohle období dokonalá kniha. Proč je v tipech na podzim myslím mluví za vše svou dokonalou podzimní obálkou.

Smolná sezóna - Moïra Fowley-Doyle

 

Věřte mi, že tuhle knížku zhltnete jedním dechem. Je to zas a znova originální příběh, který čtete tak rychle, že si to ani neuvědomujete a aniž to stačíte zaregistrovat, jste na poslední stránce. Je to kniha plná tajemství, asi bych řekla i velkého nebezpečí a hlavě zakázané lásky.

Všechny malé zázraky - Jenifer Niven

Milí čtenáři, připravte si prosím vás kapesníky, tohle vás dostane. Asi většina knihomolů tuhle knihu zná, je docela známá. Tohle je velice křehký, smutný, ale zároveň svým způsobem roztomilý příběh o dvou dospívajících lidech. Violet a Finch nemůžou být odlišnější, ale když spolu začnou pracovat na školním projektu, začnou se poznávat a sblíží se. Tahle kniha měla hloubku a mě dostala. Přidala jsem jí do podzimních tipů, protože mi tak nějak podzim připadá smutný a to tahle kniha opravdu je.

Než jsem tě poznala - Jojo Moyes

 

Pokud jste ji neznali předtím, tak teď už určitě ano díky teď novému filmovému zpracování. Přiznám se, že knížku jsem nečetla, ale až se to stane, tak teprve potom kouknu na film. (Nejprve kniha, a pak film, pokud to možnosti dovolují :) V seznamu na podzim to tak nějak být musí už jenom kvůli té obálce :D

Prozřetelnost, Proroctví - Jamie McGuire

 

Zase tu máme Jamie. Já vám říkala, že je to oblíbená autorka. Prozřetelnost a Proroctví jsou první a druhý díl. Je to směsice sci-fi, fantasy a romantika samozřejmě nechybí. I přesto, že tohle podle mě nejsou nejlepší knihy autorky, jsou čtivé a pro podzim myslím ideální.

Prokleté město - Lisa McMann

 

A poslední, taková malá knížka na konec. Tuhle knížku jsem vybrala proto, že se opravdu na podzim odehrává. Ale taky kvůli tomu, že knížka je opravdu napínavá a čtivá. Stručná, ale přitom obsáhlá. Pokud máte rádi thrillery, měli byste si jí přečíst.

Tak a to bylo ode mě pro dnešek všechno. Když tak nad tím nakonec přemýšlím, tak podzim zas tak špatný není, když to tedy beru hlavně z té knihomilské stránky. Období bohaté na knížky, tím myslím, že jich spoustu nových vychází, takže já mám zas co utrácet :)

Užijte si podzim a čtěte!!

Lucy

Vítej v mém světě

Vítejte na mém blogu

Co tu chystám??

Můj život se vždycky z velké části skládal z knih. Ráda jsem četla, hodnotila knížky hvězdičkami a psala své vlastní malé recenze. Řekla bych, že nic se od té doby nezměnilo. Tím že jsem starší a malinko zkušenější, jsem akorát získala tu možnost se o své pocity a názory podělit s ostatními a začít psát.

A tak jsem tady!

Budu psát recenze, své názory na knihy, co jsem přečetla, co je nového a další a další různá témata, která mě napadnou.

Lucy