Pekelný flirt - Beatrix Gurian | Recenze

Autor: Beatrix Gurian

Rok a měsíc vydání: 2011/08

Počet stran: 240

Nakladatelství: Víkend

Doba čtení: 29.3. - 10.4. 2017

Názor:

Pekelný flirt byla úplně průměrná knížka s detektivní zápletkou, satanistickými motivy, zamilovanou dívkou a klukem s tajemnou minulostí. Mladá dívka jménem Tony, hrající v punkové kapele, se zamiluje do tajnůstkářského kluka Valla, o kterém vlastně vůbec nic neví. Tony samotná mi moc sympatická nebyla, byla velmi zbrklá a svým vkusem na hudbu, stylem oblékání ani chovaním si mě moc nezískala. Obecně jsem si v knížce neoblíbila nikoho, krom Toniny sestry a Valla, který mi přišel v celku jako férový kluk. Vall se ale později přizná, že uctívá satana a po Tony chce, aby se k němu přidala. Ta se do toho postupem času pořádně zamotá a zajde to tak daleko, že jí půjde o život, a nejen jí.
Musím uznat, že navzdory tak klišoidnímu tématu, mě kniha chytla už od samého začátku a četla se poměrně rychle. Z rozuzlení zápletky jsem nijak šokovaná nebyla, přesto si myslím, že dobrý nápad autorka rozhodně měla.
Byla to dobrá oddychovka, která mě konečně zase nakopla k chuti číst, ale pokud si knížku chystáte přečíst, nic světoborného ani skvělého nečekejte. 

Oblíbená věta/citát:

Vybrat větu, citát bylo dnes těžké, ne z toho důvodu, že by bylo z čeho vybírat, ale právě naopak, nic mě nezaujalo, ale něco jsem nakonec vyhrabala.

Strach osvobozuje, zahání pochybnosti, strach z tebe udělá noční zvíře. str. 229

Hodnocení: 
Postavy: 50%
Zápletka: 60%
Konec: 70%
Obálka: 40%
Originalita: 30%

CELKEM: 50%

Velikonoce v Praze 2017

Jako každý rok, i letos jsme společně s mamkou, tetou a kamarádkou strávily Velikonoce v Praze, ježděním po okolí, navštěvováním památek a sportováním. (Nakupováním samo sebou taky.)

Takže pokud vás to zajímá, pohodlně usaďte a pojďme rovnou na to!

Z domova jsme vyrážely po deváté hodině ranní, v pátek. Naše první plánovaná zastávka měla být Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Po cestě jsme ještě udělaly malou zastávku v McDonnald´s, a jelikož já nehraju na čistě zdravou stravu (nejde mi to), hranolky a shake musely být. Na našem prvním cíli - v zámku Karlova Koruna - pěkně foukalo, ale slunce nás provázelo po celou dobu. Letní sídlo z roku 1723, nemělo vystavěné chody, a kvůli tomu se zde nedalo topit a zámek byl neobyvatelný. Tato informace mi přišla poněkud zvláštní a zajímavá. Poté, co jsem větu zaslechla jsem nad ní musela pár minut ještě přemýšlet. Proč by stavěli zámek, když se v něm nedá bydlet? To je mi záhadou.

Prošly jsme si i rozsáhlý anglický park, kde to krásně kvetlo a kolem se toulalo minimálně deset pávů. Na vnitřní prohlídku už jsme nešly, čekaly nás i další místa.

Naší druhou zastávkou byl dřevěný kostel sv. Jiří v Loučné Hoře. Nehledě na to, že vidět dřevěný kostel není zcela obvyklé, tento kousek má i poměrně bohatou historii, co se týče rekonstrukcí, oprav a znovu budování. Nijak dlouho jsme se nezdržely. Kostel jsme obešly a jely dál.

Potom, naší poslední zastávkou u navštěvování památek, byla rozhledna na Chlumu. Dorazily jsme zrovna ve chvíli, kdy přišla skupina malých dětí, které nám dělaly společnost i na vrcholku rozhledny, z čehož jsme nebyly bůh ví jak nadšené. Po nekonečných schodech jsme vystoupaly přibližně do 370 metrů nad mořem. Byly odsud nádherné fotky.

Pak přišla zastávka v Semilech, už jen kousek od Bozkova, kde na nás ten den čekala babi s dědou a Beníkem (= ten nejroztomilejší pes na světě). V Semilech v kavárně u kina jsme si zase po asi třech letech daly výborné obrovské palačinky s borůvkama a domácí šlehačkou. ♥ Jakmile jsme potom dorazily za prarodiči, babička neustále nadávala, že jí nechceme nic jíst, protože jsme přejedlé z těch palačinek. Zde jsme pobyly asi dvě hodiny, s kamarádkou jsme došly vyvenčit Beníka a hned potom už jsme jely do penzionu v Praze a samozřejmě se najíst.

Následující den nás čekala 26 kilometrová trasa na kolečkových bruslích. Pořádně jsme si mákly, ale bylo krásné počasí a cesta ubíhala rychle. Odpoledne jsme pak vyrazily na Matějskou pouť, kde jsme šly pouze na jednu atrakci. Kdyby bylo po mém, jsem tam až do večera, ale kamarádce jedna jízda stačila a sama jsem tam jít už nechtěla. Nebyla by to pořádná pouť, kdyby zde chybělo jídlo, proto si mamka s kamarádkou daly langoše a já vařenou kukuřici (miluju to♥) a později jsem spořádala i celý veliký kyblík cukrové vaty, už jsem málem zapomněla, jak vlastně chutná.

Než jsme dorazily na Nový Smíchov, uběhlo pár kilometrů a byl večer. Zde na nás jako odměna čekalo kino. Na co půjdeme, jsme se rozhodovaly dlouho, nakonec jsme zvolily film Život a byla to ta nejlepší volba (pokud jste viděli mé povídání, víte to).

Poslední den v neděli už jsme jen nakupovaly a celé jsme to završily výbornými nudlemi k obědu ♥

 Co jste o Velikonocích prováděli vy? :D

To je ode mě dneska vše, mějte krásný den a zase příště ahoj :)

Inspirace

Když je člověk v pubertě, nálady, názory a koníčky se mu v životě střídají neuvěřitelně rychle. Každý to určitě zná, a i mě toto období nemíjí bez povšimnutí. V momentu, kdy právě teď píšu jsem v dobré náladě. Nemusím nic dělat a mám chuť psát a psát. Do ohně ruku dám za to, že jistojistě bude má nálada za den, či několik hodin, vypadat jinak. Proto jsem se mého momentálně dobrého náladového rozpoložení rozhodla využít a posunout se v psaní zase někam dál.

Dnes jsem se rozhodla se trochu rozpovídat o inspiraci. Vyhledáváme jí každý, denodenně a způsobů, kde jí vzít, je nekonečně mnoho. V dnešní době sociálních sítí a dalších milionů webových stránek je to určitě ještě jednodušší než kdy dřív bylo. Já hledám ispiraci všude a každý den. Pokud byste se ptali na nejspolehlivější zdroj, odkud čerpám, tak jsou to obrázky. Ať už si rozkliknu Google, We♥It, Pinterest, Tumblr, nebo jakékoliv jiné stránky plné obrázků, vždy zde něco najdu. Často mě můžete přistihnout, jak jen ležím v posteli, notebook na klíně, nebo mobil v ruce a projíždím galerií. 

Zhruba před rokem, v době, kdy jsem na Wattpad psala svůj vlastní vymyšlený příběh, byly to právě obrázky, díky kterým se "knížka" rodila. Stačilo jen projíždět galerií a nápady běžely do mozku jako splašené. Často, vlastně pořád, využívám obrázky i před tím, než začnu kreslit.

Kdo by se tomu v mém případě divil, dalším druhem inspirace jsou knihy. Příběhy vám mohou dát neskutečně moc. Nové nápady, obzory, nový pohled na svět... i inspiraci. Poučení, varování, či motivační proslovy také udělají své. Možná se vám to smíchá všechno dohromady a vyjde ven nový originální nápad. A pak další a další.

I poslouchání hudby má svůj důvod. Citáty, hluboké myšlenky, smutné příběhy ze životů slavných, texty, které se rýmují... I nicotná slova dokáží udělat své a možná díky jednomu jedinému, který ve vás vzbudil nekonečně mnoho nápadů, napíšete knihu, která se brzy stane bestselerem.

Neustále nacházím inspiraci i ve filmech. V našich letech, kdy existují stovky výborných a propracovaných filmů, je z čeho vybírat. V každém objevím odlišné věci, vzbudí ve mě jiné pocity a i to vede k odlišnému výsledku. A jak jsme se sem dostali? Nápady mi poskytl film, který se zrodil v hlavě člověku, jenž se inspiroval zase někým jiným, kdo se stal slavným díky věci, kerá ho napadla třeba na záchodě, když si zrovna zpíval. Stačí vážně málo, jen vnímejte svět a najdete v podstatě vše.

Člověk se inspiruje věcmi kolem sebe a dělá to každý den po celý svůj život. Ne, není to kopírování. Jen převzetí malé části z původu a vytvoření úplně nové a úžasné věci. Bez inspirace by svět nežil. Proto, až zítra půjdete po ulici, nekoukejte jen do mobilu. Rozhlédněte se kolem sebe, vnímejte vaše okolí, a možná díky vaší všímavosti a pohledu na věc, jednou změníte svět.

Co pak řeknete lidem, až se vás zeptají: Co vás k tomu inspirovalo?