Alpy 2017

Ahoj! 

Jelikož mě určitě většina z vás pořádně nezná, pro začátek bych vám proto měla říct, že já s rodinou a přáteli jezdíme každý rok lyžovat do Alp. A já to miluju :)

Dnešní článek bude tedy o tom, co jsme tam dělali (lyžovali samozřejmě) a jak jsme si to tam užili.

Přiznám se vám, že jsem letos (až do letošního lyžování v Alpách) nikde lyžovat nebyla. Vždycky se do toho nahrnula nějaká nemoc a zkazila nám veškeré plány, které jsme měli. Jak už určitě víte, už začátek roku, co se zdraví týče a tak, za moc nestál. Proto jsem byla fakt moc natěšená, když jsme v pátek, v den pololetních prázdnin, brzo ráno odjížděli.

Pokaždé, když jsme takhle v zahraničí na delší dobu byli lyžovat, tak za asi nějaký poslední čtyři roky, jsem nebyla úplně zdravá. Takže jsem při pobytu buď měla horečky, bolelo mě v krku, nebo jsem chytla angínu a nikdy jsem si to nedokázala pořádně užít. A tak jsem si myslela, že letos, jelikož si s sebou nevezu ani rýmu, to přežiji bez jakékoliv bolesti, nemoci, či zranění. Nemocná jsem nakonec nebyla, ale staly se jiné nešťastné věci.

Letos jsme nerazili nikam daleko. Jen vedle k sousedům do Rakouska, takže cesta nebyla tak dlouhá jako minulý rok na Kronplatz do Itálie. Hned první den, jakmile jsme kolem deváté hodiny dorazili do lyžařského střediska Alpendorf v rakouském městě St. Johann im Pongau, převlíkli jsme se a razili na sjezdovku. První den byl super. Slunečný, jasný a bylo poměrně teplo, takže mi alespoň nemrzly nohy. (Mám je věčně zmrzlé.) Co mě překvapilo bylo to, že tu nebylo tak moc lidí jako jinde, kde jsme kdy byli, což bylo určitě dobře. Kolem jedné hodiny odpoledne jsme si šli sednout do restaurace a dát si nějaké dobré jídlo. No, tak trochu jsme neodhadli, že tu podávají tak veliké porce a po obědě jsme vypadali všichni jako sudy. Ale jídlo bylo vynikající, na to si nikdo z nás stěžovat nemohl. A když se k tomu připočte, že tu dělají doslova obrovské porce hranolků, není námitek.

 

 

Po celkem náročném dni lyžování jsme konečně dojeli až k ubytování. Jakmile nás domácí ubytoval, s dospělýma si dal slivovici na uvítanou a později za námi přišli i jeho manželka a dvě děti. Byli vážně milí. Co se samotného vnitřku ubytování týče, nestačili jsme valit oči, jak krásné to tam bylo. Moderní, ale celé ze dřeva. S kamarádkou jsme měly vlastní pokoj s obrovitánskou skříní a světlem, které podle libosti měnilo barvu od modré, zelené, až klidně po růžovou. Měly jsme i svou koupelnu, takže jsme nemohly být nic jiného, než spokojené.

Druhý den už to nebylo tak úplně super jak včera, ale na sjezdovkách nám svítilo sluníčko, lidí bylo přiměřeně a jídlo strašně dobrý, ale to špatné na tom dni bylo to, že mě neskutečně začali tlačit přeskáče. Měla jsem je nové, ne teda jako úplně, ale já je na sobě měla poprvé. Na to, že nás vždycky tlačí holeně jsme vždycky každý zvyklí, ale tohle byla jiná bolest, a tak trochu mi to zkazilo den, protože jsem nemohla lyžovat tak moc, jak jsem chtěla. Ale náladu mi rozhodně zlepšil výhled, který jsme odevšad celý den měli. Byly z toho i super fotky na Instagram :D

Třetí den bylo taky krásně, ale přes noc napadlo moc sněhu, a tak jsme jezdili po kotníky v nově napadaném. Strašně to zpomalovalo :) Byla i trochu víc zima a mně mrzly nohy. Přeskáče mě tlačily ještě víc než předešlý den, a tak jsme si je s taťkou zkusili vyměnit, jestli to nebude lepší. Nebylo. Měla jsem zmrzlejší nohy, bolely mě snad ještě víc než předtím, a navíc jsem nějak dokázala ohnout při jízdě lyži. (Další den jsem se pak modlila abych neskončila v nemocnici, protože jsem spadla na sjezdovce z důvodu ohlé lyže.) Navíc už je nám dobře známo, že třetí den je ten krizový a že člověka vždycky bolí všechno a nejvíc. Náladu mi ale zlepšila kopa hranolek k obědu. Člověk by možná řekl, že když celé čtyři dny intenzivně od rána do večera lyžuje, tak zhubne, ale ono ne, to po tom jídlu spíš přibere :D. A výhled kolem nás byl stále úchvatný. Taky jsme potkali sněhuláka :DD Večer jsem se pak musela prokousat laborkami z fyziky, protože jsem je měla hned v úterý, až přijdu do školy, odevzdat.

 

Poslední den jsme vstali dříve, nasnídali se, zabalili a rozloučili se z domácími. Pak nás čekala asi desetiminutová cesta do lyžařského střediska a poslední den lyžování. Jak už je u nás asi zvykem, vždycky se musí jeden den v Alpách pokazit a čirou náhodou je to většinou ten poslední. V pondělí byla zima, všude mlha, nebylo nikde vidět, a ještě k tomu sněžilo. Přidejme k tomu, že jsme byli hodně unavení, tak jsme si ten den neužili tolik. A jestli byla nějaká věc, na kterou jsem se v tom dnu opravdu těšila, bylo to to, až si sednu do restaurace a dám si tu obrovskou porci hranolek. A budu sedět a už se nehnu.

Člověk by možná řekl, že když si jdeme někam sednout na tu pauzu, kterou při tom celodenním lyžování máme, alespoň hodinu si posedíme, ale mi se vždycky najedli nějak rychle (neúmyslně) a táta s kamarádem najednou navrhli, že je čas jít a to to byla třeba jenom půl hodina, co jsme někde byli. Nakonec jsme všechny s kamarádkou ukecaly, že bude lepší jet o trochu dřív, protože počasí není nic moc, zítra jdeme do školy, a navíc jsme unavení. Cesta domů utekla neskutečně rychle. Já při tom poslouchala písničky, asi pět minut jsem si i četla :D, ale hlavně jsem se dívala na seriál Under the Dome, který od té doby, co jsem vydala článek o oblíbených seriálech, sleduji znova od začátku a úplně to miluju. Určitě se na to podívejte je to dokonalé ♥

Takže kdybych měla teď shrnout celé ty čtyři dny lyžování, asi bych našla více lepších věcí než horších. Středisko bylo krásné, široké a dlouhé sjezdovky. Lidí nebylo tak moc, jako jsme normálně zvyklí. Počasí celé tři dny krásné, jídlo vynikající a o ubytování nemám ani slov. Akorát ty totálně zmožený nohy od přezkáčů, ohlá lyže a příšerný počasí poslední den. Ale tak nikdy nemůže být nic úplně perfektní a myslím, že tenhle čtyřdenní výlet do Rakouska byl jeden z nejlepších zimních výletů, co jsme kdy podnikli.

Takže jo, bolí mě nohy, jsem unavená, ale ty zážitky, to jídlo :D, a hlavně ty krásné fotky to všechno s přehledem přestínili. 

Taky jste byli o pololetních prázdninách lyžovat?

Zatím ahoj :)

Lucy