16. listopadu 2019

Tajemství sídla Craven Manor | Recenze



Staré sídlo, dobrosrdečný mladík a jedno pozoruhodné tajemství záhadné rodiny.
 
Autor: Darcy Coates
 Nakladatelství: Fobos
Datum vydání: 08/2019
Počet stran: 248
Vazba: pevná vazba
 Anotace: zde



Není horor jako horor.
Přestože tahle kniha obsahuje hororovou tématiku a i případný potenciál vám navodit husí kůži, do hloubi duše vás to rozhodně nevystraší.
 Ale jako takový tajemnější a svižný příběh do chmurného podzimního počasí je Tajemství sídla Craven Manor ideální.

Autorka Darcy Coates k nám zavítala již s druhou hororovou knihou o strašidelných domech, a zatímco Duch domu Ashburnů byla taková čarodějnická záležitost, Tajemství sídla Craven Manor je čistě duchařina.

Máme zde mladého a velmi dobrotivého hlavního hrdinu Daniela, který zoufale už dlouhou dobu shání práci. Jednoho dne mu jako blesk z čistého nebe přistane pod dveřmi nabídka slibující za práci zahradníka, ve starém sídle daleko od města, velice přívětivou a zároveň lákající peněžní odměnu. Daniel motivován pravidelným příjmem práci přijme spolu s možností bydlet ve správcově zahradním domku.
Netrvá to ale dlouho, než se začnou dít divné věci doprovázené i prazvláštními pravidly, které musí Daniel za každou cenu dodržovat.
A ve chvíli, kdy jsou vám nakázaný věci typu: 

„Nechoď do věže.“ 
„Nikdy nevycházej ven mezi půlnocí a svítáním.“ 

nebo „Až o půlnoci někdo zaklepe na tvé dveře, za žádnou cenu neotvírej!“

... je asi jasné, že nějaká ta hororová zápletka je na světě a duchové už se třesou nedočkavostí.

Přestože vám anotace nabídne pár klišé námětů, po celkovém zhodnocení musím říct, že byl příběh pěkný. Rozhodně mě zaujal víc než v autorčině první knize. Byla zde viditelná snaha zmást čtenáře tak, aby se příběh nezdál hned očividný, a celkem se to i zadařilo. Přestože se dá číst mezi řádky, nemůžete si být na sto procent jistí, že to dopadne tak jak předpokládáte.
Konec byl dle mého názoru až moc překombinovaný, ale jinak jsem si to docela užila. 
4/5*


Za poskytnutí knížky děkuji Knihám Dobrovský
Lucka



10. listopadu 2019

Tady byla Britt-Marie | Recenze

 

 "Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté."

Autor: Fredrik Backman
 Nakladatelství: Host 
Datum vydání: 04/2016
Počet stran: 368
Vazba: měkká vazba
 Anotace: zde
 
Tak, a teď kde začít...
Dle mého názoru je vždycky nejtěžší psát recenzi na knihu, která se vám dostala pod kůži a naprosto jste si jí zamilovali...
Jak jim knížku představit? Co všechno zahrnout, abych je na přečtení nalákala?
JAK SE MÁM SAKRA VŮBEC VYMÁČKNOUT A NĚCO ŘÍCT, KDYŽ JEDINÉ, CO MI V TÉ HLAVĚ KNIHA NECHALA, JE ZAMOTANÉ KLUBKO VŠECH MOŽNÝCH EMOCÍ A POCIT, ŽE TAHLE KNÍŽKA BYLA FAKT ZATRACENĚ SKVĚLÁ!?
Víte jak je těžké se po takovéhle emocionální bombě smysluplně vyjadřovat? Hodně těžké, fakt hodně... 

Takže teď vás poprosím o dvě věci:
1. Berte mé vyjadřování s rezervou.
2. Přečtěte si, co mám na srdci, a pak zaběhněte do nejblížší knihovny a knížku si půjčte.
Předem díky ♥

S Fredrikem Backmanem jsem se skrz knihy setkala již potřetí. A pokud jsem se na sto procent nepřesvědčila kdysi, teď vím s jistotou, že tenhle talentovaný člověk s neskutečně osobitým stylem vyprávění a talentem na psaní úžasných příběhů, je můj oblíbený autor.
Backman má ve zvyku do rolí hlavních postav dosadit velice zajímavé a originální případy. Buď je to zatvrzelý stařík, který hodlá spáchat sebevraždu (Muž jménem Ove), sedmiletá Elza se svojí nejlepší kamarádkou bláznivou babičkou (Babička pozdravuje a omlouvá se), nebo v dnešním případě paní již ve slušném životním období, která nedá dopustit na jedlou sodu, vyžívá se v uklízení či psaní seznamů a v žádnem případě nemá předsudky. Jo, a nesnáší fotbal.

Kent obvykle nadává, že přijedou pozdě, ale to si pak Britt-Marie úplně klidně založí ruce v bok a řekne: „Kente, já skutečně musím ustlat, než odjedeme. Co kdybychom se cestou zabili!“
Právě proto Britt-Marie nesnáší cestování. Kvůli smrti. Proti smrti nepomůže jedlá soda. Kent říká, že Britt-Marie přehání, a to pak Britt-Marie v duchu řve. Zrovna na dovolené lidi umírají jak na běžícím páse, a co by si o nich kdo pomyslel, kdyby jejich domácí musel vyrazit dveře a našel by tam nesvěží matraci? Že Kent a Britt-Marie žili ve špíně?
Život má občas velký smysl pro ironii a přihraje nám do cesty velká překvapení. V případě Britt-Marie to byl fotbalový míč, který si jednoho odpoledne našel cestu přímo k její hlavě.
Představte si to! Po 40 letech opustí manžela, s těží najde práci v Borgu, který mimochodem prošel finanční krizí a skoro všechno tam zrušili, a pak jí srazí k zemi předmět, který  jí nejen zašpiní kabát a Britt-Marie nemá po ruce jedlou sodu, ale navíc tahle nehoda zapříčiní, že se i přes spoustu protestů stane trenérkou místního fotbalového týmu. Jak říkám, ironie střídá ironii.

Britt-Marie napíše na seznam, že děti budou hrát Blbče, běž, a tak to hrají dál. Pak se shromáždí v kroužku kolem Britt-Marie, jako by čekaly, že jim Britt-Marie něco řekne, a tak Britt-Marie vyrazí za Samim, který sedí na kapotě svého černého auta, a zeptá se ho, co by to asi mělo být.
„Ále, však víte. Zaběhaly si a teď by chtěly hrát. Tak proneste motivační řeč a hoďte jim míč.“
„Motivační řeč?“ podiví se Britt-Marie.
„Něco povzbudivýho,“ upřesní Sami.
Britt-Marie chvíli přemýšlí, pak se otočí k dětem a co nejpovzbudivěji řekne:
„Koukejte se neušpinit.“

Co mám na téhle knize ráda, krom samotného originálního příběhu, je ten "vztah", který si během čtení vybudujete k postavám. Je to jako nalezení nové rodiny, ale trochu zrychleně. Z počátku jsou pro vás všichni naprostí cizinci, a dost možná vám jsou i nesympatičtí, ale jak je časem poznáte a nahlídnete pod tu hořkou slupku, přilnete k nim, pochopíte je a oblíbíte si je.

„Zrušili krám s chlastem. Takže, to víte, děláme, co umíme. Nate. Vodka z Estonska, nebo nějaký podobný prdele. Maj tam divný písmenka, vidíte to. Možná to ani není vodka. Ale na to sere pes, trochu to člověku rozežere jazyk, ale na to se dá zvyknout. Je to dobrý na tentononc, jak se tomu nadává? Nastydlej močák!“


Že má Backman talent na utváření zajímavých a originálních postav už jsem se zmínila, ale byl by hřích opomenout jednu poslední a sice nejdůležitější věc, proč jsou autorovi knihy tak skvělé.
Příběh, který vás dojme na milion způsobů, donutí vás popřemýšlet o lidech a o životě, má ještě jednu krásnou vlastnost. Donutí člověka, aby i v zachmuřeném pondělním odpoledni naplňen únavou pozvedl ty koutky úst a pěkně od srdce se zasmál na celý autobus. A to je nejvíc...


Tímto bych povídání ukončila. Skrz ukázky zakomponované do recenze jsem se vám snažila ukázat autorův styl psaní a více přiblížit osobnost hlavní hrdinky.
Tady byla Britt-Marie je skvělá knížka a já doufám, že jste to z toho množství napsaných řádků alepoň někde pochytili a při brzké příležitosti se chopíte šance a někde knihu ukořistíte ♥

5/5*
Rozloučím se s vámi posledním úryvkem:
Britt-Marie se probudí s epochální bolestí hlavy. Leží ve své posteli ve svém pokoji v Tutovčině domě a soused vrtá do zdi, protože když se Britt-Marie zvedne, celý pokoj se s ní zatočí. Britt-Marie se potí a je jí špatně, bolí ji celé tělo a v puse má nahořklou pachuť. Britt-Marie rozhodně není žena zcela bez životních zkušeností, a tak jí okamžitě dojde, v jakém zdravotním stavu se to nachází. Den poté, co u Samiho vypila víc alkoholu než za předchozích čtyřicet let dohromady, existuje jediný rozumný závěr:
„Mám chřipku!“

Lucka

8. listopadu 2019

Podzimní seriálové objevy



 Ahojky,
konečně mě po dlouhé době zase osvítil seriálový duch, takže se mi zachtělo být více seriálově aktivní a opět objevit něco nového.
Dneska vám tu představím 3 objevy:

The Society
Light As A Feather
Carnival Row

Začněme s The Society...
Tento seriál sleduje skupinu teenagerů, kteří se sami snaží uřídit město a hlavně sami sebe.
Ptáte se asi proč mají teenageři sakra řídit město!? Od toho jsou dospělí, že? Jo to jsou, jenomže ti všichni do jednoho zmizí poté, co se studenti vrátí ze školního výletu.  Nikde ani noha. Dospělá samozřejmě.
Takže děcka uvíznou ve městě, které je navíc obklíčeno nekonečným lesem, což znamená, že jsou zde praktický uvěznění.
A teď si asi dovedete představit ten chaos a paniku, které zapříčiní ten masový strach z toho, co se to tu sakra děje...


 Pro mě je tohle velký a pozitivní objev. Hodně se zde řeší psychika, chování ovlivněné právě samotným strachem a vztahy mezi teenagery.
Velký plus dávám za velký rozsah dnes aktuálních rozebíraných témat a problémů zahrnutých do děje,  na které je divák velmi zřetelně umozorňován. Jedná se například o šikanu, domácí násilí, těhotenství, homosexualitu atd.
Seriál má originální námět a věřte mi, že vás to hodně brzo chytne. Já, když vybírám seriály které zkouknu, velkou roli u mě hrají samotné postavy. Tady jich máte hodně, dle mého názoru s dobře vystavěnými charaktery, a zaručeně si najdete své oblíbence i záporáky, kterým s největší pravděpodobností budete mít chuť utrnout hlavy. 
The Society má zatím pouze 1. sérii (po 10ti dílech), ale druhá je plánovaná na rok 2020.






Pak tu je Light As A Feather...
Do školy přijde nová studentka, které se jednoho večera ujme parta populárních holek a nemají nic lepšího na práci než si udělat piknik na hřbitově.  V rámci tajuplné atmosféry nová dívka navrhne, aby si zahrály hru - Light as a feather, stiff as a board - kdy v podstatě dojde k tomu, že každé z dívek je předpovězena smrt, jakou zemřou, ze srandy samozřejmě.
Tedy až do té doby, než jedna z dívek zahyne v autonehodě, do písmenka stejně, jako bylo předpovězeno. A jednou smrtí to nekončí. 


Zde mě zaujal hlavně námět. Jo, máme tu středoškolská klišé a lidi, kteří vyvádí blbosti a hrajou nebezpečný hry na hřitovech, to už tu taky bylo... Ale zkrátka tady je to podáno tak, že vás zajímá, jak to s těmi postavami bude dál a kdo další umře (nebo taky jestli někdo přežije, ehm samozřejmě).
Seriál má 2 série a sama nevím, zda to tím končí, či bude pokračování, jelikož já se stále zabývám sledováním té druhé řady a baví.



A jak se říká, to nejlepší na konec - Carnival Row
Vybalím to na vás hned na začátku, protože chci vaší pozornost. Připraveni?
Tenhle seriál se skoro celý točil u nás v České republice. Docela perla, že?
Carnival Row vám nabídne skvělé herecké obsazení - ehm Cara Delevigne, ehm ehm Orlando Bloom - mimo jiné i zajímavou zápletku, napínavý děj a fajn postavy.
To hlavní, co mě ale na seriálu nejvíce zaujalo, je samotný svět. Jsem velký fanoušek fantasy  a tenhle svět si mě vážně získal. Škoda jen, že o něm celkově bylo míněno jen povrchově a do žádných větších detailů se nezabýhalo. 
Což se ale doufám v 2. sérii, která  by snad měla vyjít, vyjasní. Pokud se do Carnival Row pustíte, čeká vás 8 skvělých a akcí napěchovaných napínavých epizod s detektivní zápletkou.








Takjo, tohle byly všechny moje dosavadní objevy a doufám, že vás to zaujalo, protože rozhodně doporučuju na to kouknout.
Mějte se krásně a já se zase někdy brzy ozvu ♥

Lucka