Březen 2017

Ahoj, vítám vás u dalšího článku a dneska konkrétně u měsíčního shrnutí za březen. Páni, když se ohlédnu zpět, co se za tento měsíc událo, nejen že toho zase nebylo tak úplně málo, ale hlavně mi připadá, jako by už uběhla dlouhá doba, kdy se to stalo. Je strašně moc fajn, že to během týdne letí tak rychle, ale o víkendu a přes prázdniny by si ten čas mohl dát trochu pauzu a přibrzdit.

Jsem ráda, že už začalo jaro a jsou dny, kde už se dá chodit venku jen v tričku. Je to úžasný pocit shodit ze sebe ty zimní bundy. Nehledě na to začínají kvést kytky a stromy. Takže pokud máte náladu fotit, teď je ta správná chvíle. Věřte nebo ne, focení neskutečně uklidňuje. I dnes, v době, kdy píšu tento článek, je venku krásně a já si něco nafotila.

Na úplném konci února, v den, kdy jsme se s mamkou vrátily z Prahy, tedy 26.2.2017 byl pro mě významným dnem. Protože jsem začala běhat. Já sama tomu pořád nemůžu uvěřit, ale fakt se mě to drží a snad ještě chvilku bude. Upřímně řečeno, jsem na sebe trochu pyšná. Chápu, že to pravděpodobně nikoho vůbec nezajímá, ale já se zkrátka musím vypovídat, protože mi to dělá velkou radost. Od úplného začátku jsem zatím uběhla 35,79 km. Já pevně doufám, že se mě to bude držet ještě chvíli. Zaprvé proto, že lepší fyzička se vždycky hodí a taky z toho důvodu, že se pomalu, ale jistě, blíží sezóna plavek.

(moje fotka už z dřívějška, ale hodila se sem)

Co se jiných akcí týče, březen jsme započali v Divadle Alfa v Plzni na divadelním představení Ostře sledované vlaky podle knižní a filmové předlohy Bohumila Hrabala. Já jsem věděla, že takový film existuje, mám i pocit, že vyhrál nějakou významnou cenu, ale nikdy jsem ho neviděla a knihu taky nečetla. Představení mě zaujalo hlavně tím, že tam používali reálné kulisy. Vážně se koupali ve vodě, kouřili, lízali Míši nanuky a otevírali šampaňské. Přesto mě to ale tolik nebavilo. Spoustu věcí jsem hned nepochopila a kolikrát hercům ani nerozumněla. Hezky jsme zabili čas bez učení, zajeli si do Plzně a mohli se hezky obléci, ale znova bych na divadelní ztvárnění Ostře sledovaných vlaků nešla.

Poslední školní den před jarními prázdninami, tedy 10.3. v pátek, se každý rok u nás na škole koná hokejový zápas mezi studenty a učiteli. Navíc jsme letos měli tu možnost, hodinu před začátkem sami na ledě bruslit. A já si to neskutečně užila. Bruslení úplně miluju a znova po nějaké době stát na ledě byl vážně skvělý pocit. Až na to, že ke konci na stadionu bruslilo snad milion lidí a pomalu se tam nedalo hnout, užili jsme si to. Přiznám se, že mě večer docela bolelo tělo z toho, jak jsem za sebou tahala kamarádku (zdravím Péťo :D), ale den to byl super. Na zápas už jsme potom nezůstali celou dobu, museli jsme na autobus, ale sledovat některé učitele na ledě bylo vážně hodně záživné a legrační.

Další den jsme jeli do Liberce za babi a dědou. Hned ráno, abych otestovala své nové přeskáče, jsme vyrazili lyžovat na Ještěd. Řeknu vám - zlaté alpské sjezdovky. Ale měli jsme pěkný den a nespadla jsem, takže super. Protože jsme nebyli ještě dostatečně unavení, večer nás čekal Babylon a aquapark společně s dokonalým laserovým představením. Pak už jsme unavení byli a já začínala mít pocit, že další den lyžovaní už nedám. Mám pocit, že i kdybych byla nemocná, mamka by mě na tu sjezdovku ráno dotáhla s tím, že když už jsme sem jeli takovou dálku, lyžovat půjdu. Ale měla pravdu, když říkala, že to zvládneme. Odpoledne jsme navštívili známé a v pondělí následovalo dopolední nakupování v centru.

14.3. o prázdninách jsme šli k zubaři a následující dny jsem toho moc nedělala. Spíše se psychicky připravovala na to, že mě už zase čeká škola. Taky jsem měla docela náladu psát články. Na dodělání úkolů jsem sice náladu neměla, ale ani tomuhle jsem se bohužel nemohla vyhnout. S taťkou jsme ten týden byli zase bruslit a bylo to neskutečně super.

V neděli, 19.3. jsme šly s holkami do kina na Krásku a zvíře s Emmou Watson v hlavní roli. Moc, moc jsem doufala, že bude film s originálním dabingem, když budou zpívat, což se sice nestalo a já byla malinko zklamaná, ale úplně jsem na to později zapomněla, protože i když filmových zpracování Krásky a zvířete existuje dost a všechno je to vlastně úplně stejné, tento film se jim neskutečně povedl, herci zpívali krásně, bylo to vtipné i dojemné a pár lidem, včetně mě, ukáply slzy.

21.3. jsme měli přednášku o aids, sexu a lásce, kterou vedl pan Tomáš Řehák. Mluvil o samotné nemoci, vyprávěl skutečné příběhy lidí, kteří jsou, či byli HIV pozitivní, pouštěl nám ukázky z filmů a nechyběly ani vtipné obrázky. Upřímně řečeno jsem si nemyslela, že tři vyučovací hodiny mě budou bavit a vydržím to, ale ani jsem se nenadála a byl konec. Přednáška byla neskutečně super a moc jsem si z ní vzala.

Pro zvědavé lidi, kteří by se o panu Řehákovi, či jeho přednášce rádi dozvěděli více, můžete zde: http://www.tom.wbs.cz/

Poslední březnový víkend jsem strávila pomáháním stříháním stromů na zahradě. Dokud se o ty stromy nezačnete starat, ani vám pořádně nedojde, kolik jich vlastně v tom sadu máte. A my jich málo nemáme, ještě že se stříhají jenom jednou za rok. Uf....

27.3. nás překvapila docela nemilá událost. V lese, nedaleko nás, hořelo a všude bylo neskutečné rušno. Sjeli se sem hasiči z širokého okolí a při hašení pomáhal i vrtulník. Když jsem to následující den šla obhlídnout, chvilku mi trvalo, než jsem to místo našla. Obávala jsem se, že to tam bude vypadat mnohem hůř, asi z toho důvody, že jsme ne jednou viděli krajinu po požáru třeba v Chorvatsku, ale tady to nedopadlo tak špatně. Každopádně shořel docela kus.

28.3. jsme se školou jeli do Plzně a navštívili několik výstav. Zase, pěkně jsme zabili den mimo školu a učení, ale že bych si nějak moc tento den užila, se říci nedá. Obecně mě výstavy obrazů moc neberou. Samozřejmě jak které, ale tyto plzeňské ne-e.

Ještě téhož dne jsem si udělala osmi a půl kilometrovou objížďku na kole po okolí a poslední a závěrečný březnový den jsme byli na koncertě - Vývoj české rokové hudby 20. století. Něco podobného už jsme párkrát viděli, ale i teď to bylo super.

Večer jsem byla na tréninku plavání, a pak ještě ve dva kilometry vzdálenému Tescu pro dárek kamarádce k zítřejší oslavě narozenin. (Stojíš mi hodně námahy Luci :D.)

Během března jsem taky samozřejmě byla na výtvarce. Zkouším malovat portréty slavných osobností. Poznali byste je? (Možná to vypadá, že se chlubím, možná to tak vážně je, sama teď vážně nevím, ale každý člověk se občas potřebuje s něčím pochlubit, něco ukázat druhým, i když ty výtvory nejsou mnohdy úplně nádherný. :D)

A ještě knížky, abych nezapomněla:
Bůh ví jaká sláva to nebyla, ale za čtyři přečtené kousky jsem ráda. Ani nemám depku, že bych četla málo, sice čtyři knihy nejsou moc, ale já mám z tohoto březnového výkonu poměrně dobrý pocit. Navíc mám další tři už rozečtené. (Některé už celkem dlouho.)


Druhá stříbrná kniha snů - Kerstin Gier (28.2.-4.3.)
Mluv - Laurie Hals Anderson (5.3.-7.3.)
Případ ukradeného zubu - William Ritter (8.3.-16.3.)
Dcera - Kiera Cass (17.3.-19.3.)

Na západní frontě klid - E.M. Remarque (20.2.-
Všemi dary obdarovaná - M.R. Carey (20.3.-
Pekelný flirt - Beatrix Gurian (29.3.-

Uf, tak jsme u konce. Březen nebyl na nové události chudý a věřím, že následující  měsíce tomu nebude jinak, protože mě toho ještě spoustu čeká. Jelikož ten čas rychle, ale vážně strašně moc, moc rychle utíká, blíží se s tím i příjezd Francouzů do Čech v rámci výměnného pobytu, který naše škola pořádá. Ani netušíte, jak se na to těším, ale zároveň s tím přichází i neskutečně veliký stres, protože si musím uzavřít známky ve škole dřív a nechat se ústně z předmětů vyzkoušet. Brrr... Taky tak nesnášíte ústní zkoušení?