My jako teenageři

Ahoj,

jelikož mám dnes narozeniny (jako by to někoho zajímalo :D). Rozhodla jsem se dnes přijít s článkem, jehož téma se mě velmi úzce týká. Jsou to teenageři. Já jsem jedním z nich a možná i někteří z vás též. Moc slov jsem ze sebe nedostala, ale myslím, že to stačí, protože jsem shrnula vše podstatné. Jak nás teenagery vidím a co jsme vlastně zač.

Ať už jsme z jakékoliv země, jakékoliv národnosti, jestli je nám čtrnáct, patnáct nebo sedmnáct let, ve výsledku nehraje zas takovou roli, protože teenageři jsou nakonec stejně všichni stejní. Jen záleží na tom, jak je rodiče vychovávají a v jakém prostředí vyrůstají.

Prvně je důležité si uvědomit, koho za teenagera považujete. Podle mě je to každá dospívající osoba, už schopna provádět některá rozhodnutí sama, ale stále závislá na svých rodičích. Nejsme malé děti, nejsme dospělí. Zkrátka něco mezi tím - náladoví, chytří i hloupí, nápomocní i neskutečně líní.

Mě rodiče vychovali dobře. Naučili mě ochotě a soucitnosti, ale méně pěkné vlastnosti, jako drzost, lenost, či lehká neposlušnost, si mě časem našly sami a teď, jako dospívajícího teenagera, se mě drží zuby nehty.

Že si rodiče stěžují, jak jsou dospívající utržení ze řetězu a dělají, co se jim zachce, není vždy pravda. Já jsem sice dost náladový člověk, který nad věcmi občas mávne rukou, protože je v tu chvíli moc líný je udělat. Ale to i dospělí jsou.

Jsme ve vývoji, teprve poznáváme svět, zkoušíme a objevujeme své hranice a možnosti. Učíme se chovat správně, jednat dle zásad a dosáhnout svých cílů. Někdy to přeženeme, nevhodná slova vylítnou z pusy, věci někdy pěkně pokazíme, ale jsme ještě mladí, nezkušení, a jak jsem již prve zmínila, zatím se jen učíme a nabíráme zkušenosti.

Tak za naše občasné nevhodné chování mějte pochopení a hormony ovlivněné špatné činy nám odpusťte. I vy, dospělí, jste ve svém věku teenagera nebyli jiní, a podívejte se na sebe teď, jací inteligentní, chápaví a vyspělí lidé jste.

lucy