Deset malých nadechnutí - K.A. Tucker | Recenze

Rok a měsíc vydání:  2015/03

Počet stran: 304

Nakladatelství: Baronet

Série: Ten Tiny Breaths (1.díl)

Doba čtení: 21.4. -  23.4. 2017

"Jenom dýchej," říkávala máma. "Deset malých nadechnutí... Drž je. Vnímej je. Miluj je."

Když prožijete autonehodu, při které zemřou oba vaši rodiče, nejlepší kamarádka a váš přítel, není možné, aby to ve vás nezanechalo hluboký bolestný šrám. A přesně to se stalo Kacey. Naštěstí jí tu zbyla jedna osoba, kvůli které má smysl žít - její mladší sestra Liv.

Po této nešťastné události je úřady přidělily pod ochranou péči jejich tety a strýce. Jenže, život s nimi není úplně jednoduchý. Teta je náboženská fanatička, strýc nadržený prase, který se pokusil Liv dostat pod sukni. (Odpusťte mi ten výraz.) To je poslední kapka a Kacey ihned balí kufry a společně se sestrou odjíždí z Michiganu do Maiami, aby začaly nový život.
Nastěhují se do bytu, kde z jedné strany bydlí o pár let starší blondýna, přezdívaná Storm, se snad tou nejroztomilejší malou holčičkou Miou. Na druhé straně záhadný soused Trent v podobě velmi pohledného a vymakaného kluka s krásnýma očima.
Jak už to tak v romantických knížkách bývá Kacey a Trent k sobě navzájem cítí určitou touhu a potřebu být si nablízku. A jak už to tak většinou i dopadá, něco se mezi nimi začíná odehrávat.

A tak tady jsou, dvě velmi si podobné a krásné sestry, v novém neznámém městě na začátku nové kapitoly života. Přesto, že si jsou tak neskutečně vzhledově podobné a velmi blízké, jsou jako den a noc. Patnáctiletá Livie je vzorem každé dcery, kterou by si rodiče přáli. Hodná, milá, usměvavá a malinko stydlivá.

"Rychle mu potřese rukou a pak rychle ucouvne, jako by mohla z jeho doteku otěhotnět, očima se vyhýbá všemu, co souvisí s jeho napůl rozhalenou košilí a tím nádherně vypracovaným tělem. V duchu se směju. Moje cudná Livie."

A Kacey, o pět let starší dospělá dívka, která kdysi bývala jako Liv. Jenže po té tragické noci se v ní něco zlomilo. Začala svou bolest utápět v alkoholu, drogách a sexu. Nikdy se neusmála, nebavila se s kamarády, nechodila ven. Ale na žádost její mladší sestry toho nechala a našla si jiný druh aktivity, u které by mohla veškerou svoji bolest, zlost a odpor směřovaný na kluky, kteří tenkrát nehodu způsobili, vyhnat na chvíli z těla - kickbox.

Jenže to ne vždy pomáhá. Na minulost nelze zapomenout, špatné vzpomínky vymazat, takže její agresivní stránka občas vypluje na povrch.

Protože musí obě holky z něčeho žít, musí jíst a platit nájem, zatímco Liv chodí do školy, Kacey potřebuje práci, a tu jí nabídne Storm. Barmanka ve stryptýzovém klubu. A Kacey to vezme, jelikož dobře platí a když je ujištěna tom, že se nikde rozhodně svlíkat nemusí, nemá s tím problém. Navíc ona není dívka, která by si hned tak nechala něco líbit, rány totiž zasazovat umí. Postupem času zjistí, že Storm je opravdu skvělá ženská, která jí je dobrou kamarádkou, seznámí si i s tamějším mladým bodyguardem Benem a ostatně s většinou zaměstnanců klubu, kteří se ukážou jako super lidi.

Kacey si tedy zvyká na nový život a všechno by se zdálo být v pohodě nebýt podezření, že Trent něco skrývá. I přesto, že je jim spolu dobře a zjišťují, že mezi nimi něco vzniká, nejsou k sobě zcela upřímní. Oba před tím druhým skrývají tajemství minulosti.

"V duchu se ptám, jak se musí lišit naše minulost, když on má tetování propagující odpuštění a já nosím takové, které symbolizuje právě důvod, proč nemohu odpustit."

Tahle knížka byla zase úplně něco jiného a svým způsobem se odlišující od jiných. Příběh byl krásný, zápletka sakra dobře promyšlená a postavy pěkně vykreslené. Mohli jste krásně pozorovat, jak se chování některých z nich v průběhu knihy mění a jak je ovlivňují jiné postavy. Kniha se četla sama a rychle. Kdyby nebylo mé pitomé hlavy, která poslední dobou až moc uvažuje nad tím, jak by co mohlo dopadnout a skončit, byla bych z konce šokovaná, protože je to nečekané.

Oblíbená věta/citát:

Prohlížím si tituly v knihovně doktora Stynera, zaměstnávám se, abych se nemusela dívat na opuchlý ret, který jsem mu způsobila po včerejším skupinovém sezení. Doplňuje monokl, který jsem mu udělala při sezení  minulý týden....

"Takže moji synové začali říkat středám 'Dny, kdy táta dostává přes držku' ". str. 278

 
 Hodnocení:
Postavy: 85%
Zápletka: 92%

Konec: 80%
Obálka: 70%
Originalita: 98%

CELKEM: 80%