Všemi dary obdarovaná - M.R. Carey | Recenze

Autor: M. R. Carey 

Rok a měsíc vydání: 2016/10 

Počet stran: 421 

Nakladatelství: Host

Série: x

Doba čtení: 20.3. - 17.4. 2017

 Nemohli jsme zabít hladovce, tak jsme zabili sebe. To byla vždycky naše oblíbená finta.

 Ocitáme se v příběhu, kde Země není taková, jaká bývala, většina běžných a denně používaných věcí se stala vzácností a lidé už z velké většiny nejsou lidé, ale hladovci. Odporné, rozkládající se těla bez duše a mozku. Znají jenom jedno: jídlo. Můžete si je představit jako horší a krvelačnější verze zombíků.

Jakmile jsem knížku začala číst, šok z nepatrného zjištění mě úplně připravil o slova. Příběh začíná v jedné vojenské základně, kde se ihned z počátku seznamujeme s dětmi a hlavní hrdinkou knížky  - Melanie, několika učitely, včetně Helen Justineové, doktorkou Caldwellovou, její asistentkou, spoustou zkušených vojáků i zelenáčů a seržantem Parksem, který tu tomu velí. V tuto chvíli mi nepřijde nic divného, ale jakmile dojdu k části, kde se dozvídám, že všechny děti žijí v celách, odděleně, aby mohly na vyučování, vojáci je musí připoutat k vozíku a jako potrava jim slouží červy, malinko začínám být zhrozená, co je tohle za knížku.

Před spousty lety došlo na Zemi ke Kolapsu. Objevil se zde smrtící a neznámí virus, který začal napadat mozky a během okamžiku z lidí udělal chodící hladové mrtvoly - hladovce. Jsou neskutečně rychlí, vytrvalý a ani trochu inteligentní. Infekce se dokázala přenést jedíným kousnutím a za chvíli už nebylo na míle daleko vidět čehokoliv jiného než-li hladovce. Zachytil-li prudký pobyh, či váš pach, byli jste mrtví.

Nyní už moc nenakažených lidí nezbylo a ti, co přežili, vystavěli bezpečné základny, které by je před nebezpečím měly chránit.

"Včera si myslela, že jsou hladovci jako domy, ve kterých bydlívali lidé. Teď si myslí, že v každém tom domě straší."

Na této základně, kde začíná náš příběh, se doktorka Caldwellová snaží přijít na lék proti této neznámé smrtící bakterii. A k jejímu výzkumu jí slouží právě těch asi dvacet dětí nacházejících se na základně společně s ní. Jenže to už jste asi pochopili - nejsou to lidé, nejsou to hladovci. Tak co tedy?

Melanie, jako nejchytřejší dítě svého druhu, je vskutku velmi neobyčejná a doslova všemi dary obdarovaná. Celý její život se skládá z cely, z chemického prášku, který jí několikrát denně dopadá na pokožku jako sprcha, a ze třídy, kde se každý den těší na slečnu Justineovou, jež má nadevše ráda. O Melanině inteligenci si jsou vědomy všichny, kteří na základně jsou, včetně doktorky Caldwellové. Takže bylo jen otázkou času, než si jí pozve k sobě do laboratoře a provrtá se jí mozkem - doslova.

Naštěstí, či naneštěstí se v tu chvíli rozezní poplašné sirény, protože základna z nenadání musí čelit útoku hladovcům. Přežijí jen čtyři lidé a Melanie - Caldwellová, seržant Parks, zelenáč Galagher a Justineová. Skrz zemi plnou hladovců se všech pět snaží dostat do Majáku, hlavního centra za zdí, v bezpečí před hladovými stvůrami. Jenže nastává otázka: Co když dopadli stejně jako Parksova základna? Můžou si být jistí, že toto místo ještě existuje? - Nemohou, ale nemají jiný cíl.

Pomalu jim dochází maskovák, hmota, která zakrývá jejich tělesný pach před hladovcema. Aby problémů nebylo málo, Melanie pociťuje touhu a neukojitelný hlad po krvi. A to je další z důvodů proč Parks nesouhlasí s tím, aby s nimi Melanie pokračovala v cestě a sežrala je za živa. Na druhé straně i Melanie hrozí nebezpečí: Caldwellová by jí nejradší rozpitvala na kousky, aby mohla pokračovat ve výzkumu a v hledání léku, Parks ji chce mrtvou a jediná Justienová se Melanie snaží bránit, ale ona samotná se taky jen tak nenechá:

"Odmlouvá dokonce i seržantovi a to pak vypadá, jako když myš štěká na pitbula."

Otázky se hromadí, děj ubíhá a nebezpečí je čím dál tím větší.

Co je tedy vlastně Melanie zač, je přece nadmíru chytrá, oproti hladovcům, kteří očividně nemají ani špetku inteligence!? Zůstane na živu celá skupina přeživších? A najde se lék?

Autor napsal neskutečně úžasný postapokaliptistický román, kde nebezpečí střídá akce.  Příběh je dokonale promyšlený, současně se čtením každý střípek z celku do sebe postupně zapadá a na konci dojdete k velmi překvapivému zjistění a uvědomění si, jak je to promakané.

Postupem času se dozvídáme více o minulosti přeživších, jací byli dřívE a co v minulosti nepáchali. Se sprostými slovy, ani s přímými popisy se tu nešetřilo, ale to jen knize dodávalo na reálnosti. Příběh je napínavý a hodně uvěřitelný, proto jen doufejme, že nás nic podobného nepotká. Co se mě týče, nepřežila bych ani minutu, hladovec by se ze mě stal raz dva, a to byste mě potom rozhodně nechtěli potkat.

Oblíbená věta/citát:

"Nemá cenu popírat pravdu, ani když jste se museli prodrat trnovými keři a minovým polem, abyste se k ní dostali. Pravda je pravda, jediná cena, která stojí za to. Pokud ji popřete, ukazujete, že jí nejste hodni." 
 str. 158

Hodnocení:

 Postavy: 80%

Zápletka: 90%

Konec: 96%

Obálka: 80%

Originalita: 98%

CELKEM: 93%