Duben 2017
Říkám to sice pořád, ale i letošní duben utekl jako voda a máme tu prvního
května. Zbývá již jen týden a pár dní do chvíle, kdy k nám do Česka zavítají
Francouzi. Strašně se na to těším, nejen na to, že těch deset dní, co tu Francouzi budou,
budeme mít celkem volno, budeme jezdit po výletech a celkově se tak trochu
flákat, ale hlavně jsem zvědavá na Claru, mojí korespondentku, která mi zatím
připadá neskutečně milá. (Usuzuji z konverzace, kterou spolu přes internet
už nějakou chvíli vedeme...)
Ale tak dál ...co se dubna týče, zas se toho událo hodně: byly Velikonoce,
rodičák, psaly se přijímačky, SNĚŽILO, a letos jsme stihli v dubnu i májku.
Všechno to začalo kamarádky oslavou narozenin na bowlingu, kde jsme strávily
zhruba dvě hodiny. Následovala "předvečeře" v jedné čínské restauraci
(asi není žádným překvapením, že jsem si dala čínské nudle s kuřecím masem :D)
a zůstaly jsme i na kafe a zákusek. Z původního počtu pěti, oslavenkyni
nepočítaje, jsme zbyly dvě, které jsem u Lucky přespaly. U ní doma jsme hrály
hry, povídaly si a později se i koukly na horor. Přestože jsem toho dne moc
spánku nedala, ten den jsem si moc užila a holky děkuji vám za to 😊.
3.4. v pondělí byl ve škole naprostý blázinec, testy střídali zkoušení, a
navíc jsem se dozvěděla jednu nehezkou a hodně smutnou zprávu, která mi
"zesmutněla" celý zbytek dne.
Ani běhat jsem nezapomínala, i když teď jsem tomu nedala tolik jako v
březnu. V sobotu jsme byly s kamarádku její a mojí maminou na Křížovém Vrchu,
kde jsme taky ušly asi 7 km a později jsme v Praze byly i na bruslích a ujeli
26 km. Nebýt toho překvapivého a hodně hnusného počasí, které nás asi po půlce dubna napadlo - sníh, zima, déšť - mám na mysli, tak bych s běháním asi
nepřestala, ale díky těmto nevyhovujícím podmínkám jsem na to náladu neměla, a
kvůli této asi 14ti denní pauze se k tomu znovu nějak nemůžu dokopat.
Druhý dubnový týden byl, díky bohu, jen krátký, co se školy týče, jelikož pak
následovaly prázdniny a Velikonoce, které přišly akorát na čas. Jako už po
několikáté jsme je strávily v Praze a co jsme tam dělaly, si můžete přečíst v
samostatném článku, který je již na světě.
17.4. na Velikonoční pondělí začalo sněžit a bylo hnusně. Já mám sníh ráda,
což o to, ale na jaře tu nemá co dělat!!!
Jinak se toho ten týden, krom testů a čtvrtletek a rodičáku, nic moc neděla.
Že jsem si koncem března předsevzala, že si od seriálů dám pokoj, mi bylo
úplně houby platný, protože jsem to samozřejmě nevydržela a rozkoukala seriály
další. Prvním je Lucifer (BOMBA - musíte se na to kouknout!)
23.4. jsem začala
koukat na 13 Reasons Why a jelikož zatím je jen první série o 13 dílech,
dokoukala jsem to celé a nemůžu se dočkat pokračování (TAKY TO MUSÍTE
VIDĚT!!).
Třetím seriálem je pak American horror story, neboli AHS, kde po
neustálém žvanění spolužačky o tomto seriálu, jsem se odhodlala na druhou sérii
a je to prostě dobrý. Tento velmi drsný, strašidelný a jen pro lidi s pevným
žaludkem stavěný seriál, je mnohem lepší hororový zážitek, než jakýkoliv horor
zasazený do filmu. Chcete se bát? Tohle je strašidelný až až. (Nehledě na
to, že tu hraje Evan Peters, ale to už je jen třešnička na dortu♥)
28.4. nás ve škole čekalo poslední zvonění (na nějakých středních školách
známé jako VÝKOP) a zase jsem smrděla jako ocet, oblečení páchlo vůněmi na
záchod a zastaralými voňavkami a kůži jsem měla pokrytou rtěnkami, kdo ví proč
se na tenhle den vždycky těším, i když vlastně, co se mé hygieny týče, stojí
úplně za prd. Pokaždé s posledním zvoněním se odpoledne koná i Majáles. Letos
pořádající třída ustanovila jako téma Olympijské hry a naše třída šla za
tenisty. Po skončení průvodu se vyhlašuje cena za nejlepší masku a
nejhlučnější třídu. Že první cenu nevyhrajeme bylo na sto honů jasné, protože
naše maska nebyla ani zdaleka dokonalá a propracovaná, ale že si každý rok
můžeme vykřičet hlasivky, aby nás bylo slyšet a stejně nic nevyhrajeme, je všem
asi stejně úplně jedno.
V sobotu se konal jarní úklid celého mého pokoje, který samozřejmě trval
celý den, jelikož mi jde všechno neskutečně pomalu a v neděli byla májka.
Stejně jako minulý rok jsme nestavěli májku u nás na vesnici, ale byli jsme u známých,
kde jsme hasičům pomáhali organizovat hry pro malé děti. Zase to byla zábava a
opakovaně mi došlo, jak miluju malý děti (nejsem pedofil, jo?), ale kromě výborného
gyrosu, který jsem si dala, byla i neskutečná kosa a málem jsem tam zmrzla,
protože jsem zas neposlechla mamku a málo se oblékla. No, ono asi bude něco na
tvrzení, že mamky mají vždycky pravdu...
A knížky!!
Tenhle měsíc mám ze sebe celkem radost, protože jsem se doufám na dlouhou
dobu dostala ze čtecí krize a dohnala trochu to zpoždění, co se přečtených
knížek týče. Není jich přečtených tolik, ale pro mé dočasné uspokojení to
prozatím stačí. Stejně jako minulý měsíc jsem přečetla čtyři a jednu rozečetla.
Jenže z toho dvě byly poměrně tlusté, takže ... to se taky počítá jako plus.
Ohledně rozečtené Na západní frontě klid, asi jsem to s touto knížkou prozatím
vzdala, vážně jsem si jí přečíst chtěla, došla jsem někam do půlky, ale jsou
jiné knížky, které chci přečíst dřív, tak tahle počká.
Všemi dary obdarovaná - M. R. Carey (20.3. - 17.4.)
Pekelný flirt - Beatrix Gurian (29.3. - 10.4.)
Dvůr trnů a růží - Sarah J. Maas (18.4. - 20.4.)
Deset malých nadechnutí - K. A. Tucker (21.4. - 23.4.)
Siréna - Kiera Cass (25.4.-
Tak, to je pro dnešek ode mě vše, brzy můžete čekat nový článek a brzy zase
ahoj.
P.S. Jaký byl váš víkend?
